Ženy začaly svou florbalovou pouť v sezóně 2011/12, kde hrály 2. Ligu žen – Divize B. Z osmi týmu se umístily se ziskem 20 bodů na předposledním místě, a tak i v další sezóně si třinecké ženy zahrály tuto soutěž. Ani druhou sezónu v lize to nebylo ono, ikdyž to bylo lepší o jedno umístění a 9 bodů, tak i ve třetí sezóně si ženy zahrály ve třetí nejvyšší lize. V sezóně 2013/14 se spojily dvě ligy Divize do jedné, a tak už proti sobě třinecké hráčky měly 13 soupeřek. V tomto ročníků se umístily na nesestupové 9. příčce. I v dalších dvou sezonách se nepodařilo ženám postoupit. V sezoně 2015/16 se umístily na 8. místě, 2016/17 na 7. místě.

Sezona 2017/18 už ale byla postupová a z druhého místa postoupily ženy do 1. ligy, kterou hrály 5 sezon. Hned v první sezoně se holky umístily na třetí pozici a jejich cesta skončila ve čtvrtfinále, kde nestačily na Hradec Králové. O rok později skončily dokonce na místě prvním, ale vinou Covid-19 se odehrálo jen osmifinále, kde si poradily se soupeřkami z Jihlavy hravě 2:0 na zápasy. Kvůli Covidu se odehrály ze sezony 2020/21 jen čtyři zápasy.

Sezona 2021/22 a další první pozice pro třinecké hráčky po základní části sezony. V play-off procházely ženy jak nůž máslem, protože v osmifinále porazily Jihlavu 2:0 na zápasy, stejným výsledkem porazily ve čtvrtfinále Dobrušku, ale v semifinále nestačily na holky z Liberce a prohrály 0:2 na zápasy.

Následovala postupová sezona 2022/23. Po základní části skončily holky na druhé pozici hned za K1 florbal Židenice. V play-off opět narazily na Jihlavu, kterou smetly v poměru 2:0 na zápasy, poté je čekalo Torpédo, které také padlo 2:0. Dalším v řadě byly holky z BLACK ANGELS, ty si urvaly jeden zápas, ale více třinecké holky nedovolily a postoupily do finále po zápasech 2:0, 4:7 a 4:3. Ve finále je čekaly soupeřky z K1 Florbal Židenice. Ty byly už větší oříšek, a tak prohrály třinecké holky ve finále 2:1 na zápasy a o extraligu musely bojovat až v baráži s posledním týmem extraligy, kterým byl Panthers Praha. S tímto soupeřem si nakonec poradily a po výsledcích 2:3, 7:0, 4:0 a 6:4 ženy přivezly z Prahy extraligu do Třince.

V premiérové sezoně v ČEZ extralize bojovaly ženy o postup do play-off až do posledního kola. To se jim však nepodařilo, a tak se musely spokojit s konečným 9. místem a bojem o to, aby nesestoupily. To ženy zvládly a tak i příští sezonu budeme v Třinci vídat ženskou extraligu.

Za třináct sezon si v ženské složce klubu zahrálo 91 hráček, z toho 17 v brankovišti. Zajímavostí je. Že ani jedna žena neprošla všemi sezonami. Nejblíže k tomu měla Lenka Šnajdrová, která odehrála za třinecký klub 12 sezon, nicméně před tou letošní ukončila aktivní kariéru. Druhou v pořadí s deseti sezonami v třineckém klubu je Natálie Kawuloková. Devět sezón, a tedy třetí nejvyšší počet, přidaly tři hračky. Markéta Janíková, která už pověsila hokejku na hřebíček, Zuzana Mieszek, která je v Třineckém klubu od sezony 2015/16, a také Petra Bieleszová, která s přestávkami od sezony 2013/14 došla až k té extraligové.

Hned 21 hráček přidalo jen jednu sezonu v dresu Třince, ale s největší pravděpodobností některé z holek přidají i další sezonu, a to hned tu další, která začíná už v září .

Překvapením nebude, když se s nejvíce odehranými zápasy na první příčce umístila Lenka Šnajdrová, která odehrála 226 zápasů v třineckém dresu. Tato pozice nebude v příští sezoně ohrožena. Na druhé pozici se umístila Zuzana Mieszek se 188 starty. Třetí příčku obsadila Adéla Šíbrová, která má 183 startů a s největší pravděpodobností přidá další starty i v další sezoně a předběhne tak Zuzanu. Dvanáct hráček odehrálo v Třinci více než 100 zápasů. Bájnou stovku nepřekročila Denisa Rakowská, která se zastavila na čísle 99. Na druhé straně jeden zápas si připsala jen Nikola Kováčová.

Na dnešní kratší rozhovor jsme si nemohli vybrat nikoho jiného než ženu s nejvíce starty v třineckém dresu, Lenku Šnajdrovou.

Ahoj Lenko, jaké to bylo začínat v sezoně 2011/12 s florbalem v Třinci?

Ahoj Filipe, bylo to docela zajímavé. Tehdy jsem byla věkem dorostenka, ale jiná možnost, než hrát za ženy nebyla. Největší změna ale byla, že jsem konečně mohla hrát jen proti holkám, a ne dvoumetrovým chlapům jako v amatérské Československé florbalové lize, kterou jsme hrály rok předtím.

Takřka dvě sezony jste hrály bez trenérů, v čem to bylo nejsložitější?

Složité to bylo hlavně v otázce disciplíny. Kdo někdy trénoval holky tak ví, že udržet je nějak na uzdě je docela oříšek a co potom, když není nikdo, kdo by to držel.

Z hlediska klubového popravdě netuším, o to jsem se v tom věku moc nestarala a zajímalo mě hlavně, jestli zápas bude nebo ne. No a jeden málem nebyl, protože jsme dojeli na zápas do Bělotína místo do Bílovce.

Jak vás zrovna napadla jména Tomáše Žvaka a tvého bratra Jiřího Kajfosze?

Žvakin tehda chodil s jednou z hráček a jelikož měl zkušenosti z hokeje, tak to z toho asi nějak přirozeně vyplynulo. Prvně nás trénoval Žvakin sám, později se k němu Jirka připojil. Co ho k tomu vedlo, na to se musíš zeptat přímo jeho.

V první sezoně předposlední, v druhé třetí od konce, nebylo to demotivující?

Pokud si dobře pamatuju, pro první sezónu jsme měly jediný cíl, abychom nebyly poslední, a to jsme taky splnily. Alespoň za sebe musím uznat, že jsem to z počátku nebrala tak vážně, jako potom v následujících letech. Asi mi tehdy nový Stars dal i novou motivaci.

Kde nastal v sezoně 2017/18 zlom, že jste z 6. místa v minulé sezoně byly druhé a postoupily o ligu výš a pak drtily soupeřky v 1. lize?

Myslím, že hlavně v hlavách musel nastat zlom. Nastavily se správné cíle, získaly se prostředky a celkově se třinecký ženský florbal pod vedením kluků vypracoval.

Nemrzelo tě, že jsi těsně před vrcholem, tedy extraligou, ukončila kariéru?

Před poslední sezónou v první lize jsem holkám oznámila, že to bude moje poslední sezóna, ať to dopadne jakkoliv. Chtěla jsem více poslouchat své tělo a také se více věnovat činnostem a lidem, na které jsem posledních 13 let neměla tolik času.

Ale to víš, že jsem si několikrát říkala, jaké by to bylo zahrát si extraligu. Zároveň jsem ale realista a věděla jsem, že bych na to fyzicky neměla. Do toho jsem se pak v semifinále zranila, takže bych ani do začátku sezóny nejspíš nenaskočila.

Co ti z hráčské kariéry utkvělo v hlavě nejvíce?

Hned se mi vybaví zápas 2. ligy na Čeladné, na který jsme jely v pěti nebo zápas v Paskově, který jsme dohrávaly ve čtyřech lidech. Asi žádná z nás nezapomene na zápas s Libercem, který nám ukončil naděje na postup do extraligy a následnou emotivní cestu domů autobusem, kdy Kajfi s Czeczem oznámili konec na trenérském postu. A pak taky můj jediný 2+10 trest v Dobrušce. To bylo asi nejdelších 12 minut v životě :D

Děkuji za odpovědi!