Nový florbalový klub byl založen pod oficiální hlavičkou v roce 2011 a nesl název FBC Steel Třinec. Tento klub měl jen ženskou složku. Barvami klubu byla zelená a bílá. V roce 2013 k ženské složce přibyla také mužská složka třineckého florbalu. Klub změnil název na FBC Ossiko Třinec, a také změnil své barvy na černou a žlutou. V roce 2017 se klubové barvy ustálily na současnou červenou a bílou. V roce 2020 proběhla změna generálního sponzora a s ní také změna názvu na FBC Intevo Třinec.

Mužská složka klubu hrála svojí první sezónu v sezóně 2013/2014, a to tu nejnižší ligu, Moravskoslezskou třídu mužů, kde nedali svým soupeřům šanci a vyhráli všech dvacet jedna zápasů, které v sezóně měli. V sezóně 2014/2015 muži hráli Moravskoslezskou soutěž mužů. I v této sezóně se muži umístili na první příčce. Z dvaceti dvou zápasů muži vyhráli devatenáct z nich, jednou prohráli a dvakrát remízovali a postoupili do vyšší soutěže.

Moravskoslezský přebor mužů – skupina B byla další soutěž, kterou muži hráli. V úvodní sezóně v této soutěži nedokázali muži postoupit, a tak si ji v sezóně 2016/2017 zahráli znovu. To však byla jiná káva, protože prohráli jen jednou a jednou remizovali. V sezóně 2017/2018 muži tak pinkali Moravskoslezskou ligu a skončili na druhém místě. Petrovice, které skončily na místě prvním místě, nechtěly postoupit a tak postupoval tým na druhé příčce, což byl Třinec. Muži si tak ve své šesté sezóně zahráli už pátou soutěž, jež nesla název Regionální liga mužů. I v této sezóně si muži poradili a postoupili do Divize, kde už se poprvé hrálo 3 x 20 minut. V Divizi muži vydrželi čtyři sezóny, když dvě byly zrušeny kvůli Covid-19. Před sezonou 2023/2024 proběhl poslední postup Třince, a to do třetí nejvyšší ligy v Česku.

Za jedenáct sezon si za třinecký klub zahrálo 75 hráčů, z toho 11 v brankovišti. Jsou jen tři hráči, kteří prošli všemi jedenácti sezonami. Michal Martynek, který hrál jen Třinci, poté je to Tomáš Sikora, který před letošní sezonou ukončil kariéru, ale v průběhu sezóny se na palubovku vrátil a přidal další zápasy do svého portfolia. Posledním hráčem, který odehrál alespoň jeden zápas v každé sezóně za Třinec je Filip Turoň. Filip byl během svého působení v Třinci dvakrát na hostování. Poprvé to bylo v sezóně 2019/2020, když odešel do Slovanu Havířov, kde odehrál 9 zápasů a připsal si šest kanadských bodů (4+2). Druhé hostování bylo v letošní sezóně, když hostoval v extraligovém klubu ČPP Ostrava, kde odehrál deset zápasů a nepřipsal si ani jeden kanadský bod. Na pomyslné druhé příčce v počtu odehraných sezon se nachází Jan Mieszek, který v třineckém dresu odehrál už 9 sezon. Osm sezon v mužském áčku odehráli obránci Tomáš Janovský a Jan Janáč. Nejvíc sezon z již dnes nehrajících hráčů, odehrál Jakub Kyselý, a to sedm.

Pojďme se podívat na druhou stranu tabulky. Hned 16 hráčů si připsalo jen jednu sezónu v třineckém dresu. Teď se koukneme na odehrané zápasy jednotlivých hráčů v třineckém dresu.

Překvapením asi nebude, že první tři příčky obsadili Martynek, Sikora a Turon. Michal Martynek v třineckém dresu odehrál nejvíce zápasů, a to 218. U Michala už ale víme, že s největší pravděpodobnosti další zápasy nepřidá, jak nám prozradil v rozhovoru. Na druhé příčce s 201 zápasy je Tomáš Sikora a na třetí příčce Filip Turoň, který odehrál v mužském áčku 190 zápasů.

V letošní sezóně dva hráči překročili metu sta zápasů. Jedním z nich je Filip Sikora a druhým Lukáš Tomiczek. Na hranici 99 zápasů se zastavil jeden bývalý hráč jménem Tomáš Žvak. Dalším hráčem s 99 zápasy je Jan Fiedor, který by měl bájnou stovku překonat hned první zápas příští sezony. Na druhé straně barikády stojí Martin Wajda, David Kocyan a Jakub Molin, kteří mají odehrané pouze dva zápasy v třineckém FBC. U Jakuba by to ale neměly být poslední zápasy v třineckém dresu, protože se po třech sezonách vrací do mateřského klubu.

Poslední statistickou ochutnávku v prvním díle letního speciálu budou zápasy bez přestávky. Nejvíce zápasů bez pauzy odehrál bývalý kapitán Tomáš Sikora, a to 113, když odehrál první zápas 24.4.2015 a tento maraton ukončil až v roce 2021,onkrétně 29.9. Na druhé pozici je Tomáš Janovský s 96 starty v řadě a na bronzové pozici je Jan Mieszek s devadesáti starty.

Tohle bylo základní statistické okénko a nyní už rozhovor s prezidentem klubu a trenérem A týmu mužů Jiřím Kajfoszem.

Ahoj Jirko, jak těžké bylo zakládat nový klub v Třinci?

Založení nového klubu vzešlo z iniciativy holek, které se v té době scházely amatérsky hrát florbal. V roce 2011 se přihlásily do 2. ligy žen pod názvem FBC Steel Třinec. Někdy v té době oslovily Tomáše Žvaka a poté mě, zda bychom je netrénovali. Docela brzo jsme si začali uvědomovat, že pokud to myslíme vážně, musíme vybudovat mládež, která bude tým žen do budoucna doplňovat. První generace „mlaďošek“, které v té době přišly na nábory jsou holky, které si letos zahrály Extraligu za Třinec. No a po 2 letech od založení, kdy klučičí florbal v Třinci nebyl, jsme si s pár klukama (Siki, Martyn, Kuba Kyselý, Žvakin a další) řekli, že bychom mohli pod touto hlavičkou založit také muže a klučičí složku. V té době mi bylo třeba 19, 20 let, nebrali jsme to tak, že „zakládáme klub“. Prostě jsme jen chtěli hrát florbal, trénovat a dělat to dobře.

V průběhu první sezóny jsi nastupoval jako hráč, poté se z tebe stal trenér. Bylo hned na stole že budeš trenér mužů zrovna ty?

Určitě nebylo. Původně jsem měl nastupovat v týmu jako hráč. Bohužel na turnaji před 1.sezónou jsem si zranil koleno a vlastně bylo po kariéře. Zkoušel jsem se vrátit, ale jelikož následovala 2., 3. a 4. operace, bylo jasné, že na hraní to už nebude. Tehdy mě kluci oslovili, zda bych je nechtěl alespoň trénovat, když hrát nemůžu. No a zůstal jsem u toho doteď.

Rukama ti prošlo přes sedm desítek hráčů, v čem je trenérství nejsložitější?

Zavděčit se všem. V týmu máš 20-25 hráčů a každý z nich (nebo rodičů) má nějakou představu o svém vytížení, své pozici. A ty máš být ten, kdo o tom rozhodne. Je jasné, že to nejde udělat vždy tak, aby byli vždy všichni spokojeni. I když máš ty hráče rád, musíš se dívat především na to, co je nejprospěšnější pro tým.

Michal Martynek, Tomáš Sikora a Filip Turoň. Co se ti vybaví, když se řeknou tato tři jména?

Dresy pod stropem STaRSu.

Čím to je, že tito tři hráči zůstali u klubu tak dlouho a stále je florbal baví?

To je otázka spíš na ně. Řekl bych, že když někde necháš kus sebe, odchází se těžko.

Po 11 sezonách končí v Áčku Michal Martynek, o co klub s odchodem Martyna přijde?

O absolutního srdcaře. Člověka, který se v každou chvíli dokázal obětovat pro tým. Jednoznačně největšího tmeliče kolektivu. A v neposlední řadě o auto na zápasy :). Každý tým potřebuje svého Martyna.

Před sezonou by se měl z Havířova vrátit Kuba Molin, co od něho očekávat?

Já od něj očekávám hodně energie, přehled ve hře a dobré vyhodnocování situací, sebevědomí na míčku a nápad v předfinální fázi.

Díky za odpovědi na otázky