Ahoj Dášo, začnu trošku netradičně. Začnu tvojí práci. Ty vlastníš firmu D-create a kreslíš na různé věci od bot až po helmy pro brankáře. Jak ses k tomu dostala?

Začalo to dost zajímavě, jednou jsem takhle viděla nějaký počmáraný boty na sociálních sítích a řekla jsem si, že je to strašná blbost. (Smích) Po čase se mi to začalo celkem líbit. No a v roce 2019 přišel covid, díky kterému jsem (a nejen já) musela změnit režim. V práci nám dost omezovali terén, tréninky žádné, venku zima a tma. Celá ta situace byla dost složitá na psychiku a potřebovala jsem tedy nějaký východ. Přišly první štětce, barvy, airbrush a další věci, které mě zaměstnaly. Padly první boty, tím, že jsem brankář, tak proč si nepočmárat helmu. Gólmanská helma nemá materiálem daleko k motorkářským přilbám atd.

Jsou i nějaké známější osoby, které nosí tvojí práci?

Není jich moc, ale dvoje pantofle má doma český Terminátor Vémola, helmu jsem dělala pro třineckého Lukáše Danečka. Chtěla bych více proniknout do světa hokeje a florbalu, mám dost co nabídnout.

Je nějaká věc, co bys nikdy, omlouvám se za to lidové slovo, nepočmárala? A je nějaký motiv, co bys nikdy na věc neudělala?

Rozhodně to jsou nějaké sprosťárny, věci a symbolika spojené s Fašismem nebo vrahy. Ve zkratce znaky, které porušují zákony.

Teď už k tvé brankářské kariéře. Ty jsi začínala v Horní Suché. Jak jsi se k florbalu vůbec dostala?

Vždy mě bavil sport, ale i vzhledem k rodinné situaci, jsem spíše navštěvovala kroužky ve škole. Jen v ten rok jsem už nastupovala na střední a mě nezbývalo nic jiného než teda začít dělat něco aktivněji. Někde jsem viděla náborový leták, tak jsem se přihlásila a vzali mě. Navíc, florbal je blízko hokeji, který mám ráda.

První otázka z publika: Chtěla jsi být vždy gólmankou?

Ano, s florbalkou mi to moc nejde, což vám potvrdí i princezny :D. A já mám ráda v určitých momentech pozornost.

Jak se stalo, že se brankářka dostane z druhé ligy až do extraligy?

Laso do vyšší ligy jsem dostala po roce své kariéry, ale bylo mi to znemožněno. Nicméně v době, kdy jsem šla na vysokou, bylo nutné řešit tréninky, protože tréninky jednou týdně byly pro mě málo, i přes fakt, že jsem chytala druhou ligu. Přes Verču Třineckou jsem si domluvila tréninky ve Vítkovicích. V té době Suchá neměla moc vizi s ženskou složkou, zbytek si domyslíte.

A po snové sezóně v extralize, první zápas nula, průměr za sezónu 1,3 branky, zase sešup do druhé, jak se to stalo?

Jsou věci, přes které nejede vlak. Víc to moc rozebírat nechci, Vítkovicím jsem vděčná, ale bylo třeba se podívat po jiném brankovišti.

A proč právě Třinec?

Paradoxně po sezóně ve Vítkovicích se mě ptala jedna bývalá spoluhráčka, zda nemám zájem zkusit Švýcarsko, ale čekal mě nástup na navazující magisterské studium a já tak nějak cítila, že když nenastoupím teď, tak to nedodělám. Navíc byl tady i jeden človíček z rodiny, kvůli kterému jsem moc odejít nemohla. No a proč Třinec? Pamatuji si klub ještě když byl v plenkách, znala jsem jeho cestu, hrozně se mi líbila ta filozofie a cítila jsem z klubu velmi dobrou energii. Už tehdy jsem věděla, že Třinec bude hrát vysoko a chtěla jsem být součástí toho. A v neposlední řadě, za muže chytal i nějaký Šteglík, takže ušetřené peníze za benzín na tréninky.

Otázka od diváka: Nejzajímavější, nejlepší zápas, který jsi chytala?

Výhra proti Chodovu v poháru, která nás posunula do finále. (Ještě ve Vítkovicích)

Třinec po roce opět složil tým dorostenek, který jsi dostala na starosti ty a dva trenéři, tři noví v oboru trenérství, jak jsi se k tomu dostala?

Loni je trénovala Markét Janíková, která otěhotněla a sháněla někoho, kdo by to převzal. Žel bohu se nenašel nikdo, kdo by se toho chopil. No a od této sezóny se přidal Maco s Břeťou. 

Martin Mieszek, Břetislav Staněk a ani ty nemáte zkušenosti s trénováním. Co nejvíce tě na této profesi překvapilo?

To tak úplně není pravda, Břeťa patřil k prvním trenérům Třince. Co se týká otázky, tak možná náročnost.

Dorostenkám se letos moc nedaří, co zlepšit pro příští sezónu?

Je to obtížné, některé holky začaly v srpnu, takže letošek byl hodně věnován základům. Teď pomalu přecházíme do detailnějších částí hry a rozvoje techniky a podobně. Zároveň se mohou přesunout i některé mladší holky do dorostenek. V příští sezóně to bude o něčem jiném (doufám).

Jak těžké je pracovat s mladými holkami?

Extrémně. Vím, jaké to je mít 15 a být holka. Kdybych se mohla vrátit v čase, tak se každé ráno proplesknu..., jen tak preventivně. Jak vidím ty oči v sloup, ježí se mi chlupy. S projevy puberty souvisí i psychika, která je strašně křehká. Bylo to vidět i na zápasech, dostaneme gól v první minutě a už v ten moment jsme prohrály, a to i bez faktu, že máme dalších 35 minut před sebou. Ale to je o zkušenostech, to přijde. Holkám věřím, zlepšují se, a hlavně chtějí, to je důležité!

Jaké jsou podle tebe nejdůležitější vlastnosti, které by měl mít dobrý brankář?

Psychická odolnost, chuť po vítezství. Když máš tohle, zbytek přijde sám.

Kdy přišla největší výzva ve tvé kariéře?

Asi rozhodování po Vítkovicích, co bude dál.

Právě přišel čas na další otázku od sledovatele: Kdybys měla poradit golmankam jednu technickou věc, díky které být lepší, co by to bylo?

Nevím, co se myslí technickou věcí. Pokud je to nějaká pomůcka, tak švihadlo je univerzální nástroj na vše. Pokud je to něco do brankoviště, tak bych se soustředila na zpevnění trupu. Pevný pupík je základ udržení postoje.

Kdy ty jsi dostala nějakou radu, která ti utkvěla v hlavě a od koho?

Spíše je to taková zajímavost, ale můj kamarád Martin Stryja a kolegyně z brankoviště Síma, mi v rozmezí jednoho dne, a to nezávisle na sebe řekli, že se mám soustředit převážně sama na sebe. Ono skloubit všechny ty činnosti, které mám je celkem nadlidský výkon a pak se stává, že nemám čas na sebe. Všechen ten press se může někde podepsat, vím, že musím zvolnit, jinak z toho bude průšvih.

Máš nějaké rituály před zápasem, tréninkem?

Mám. Večer před zápasem si balím věci do tašky v posloupnosti, jak si je pak oblékám, což zní divně, ale ve výsledku vím, že na nic nezapomenu. K tomu patří i servis masky (co to znamená, nechám na vaši fantazii :) ) Pak před každou třetinou ťukám o břevno s maskou, která dostane pusu. K tomu se protáhnu a udělám klik na prstech. Tohle dělám léta a vlastně nevím proč :D .

Máš nějaký vzor? Jak už v osobním, profesním nebo hráčském životě?

Nemám. :(

Jaký pohled máš na to, že ženský florbal není tak populární?

Na jednu stranu se nedivím, spousta zápasů je fakt ztráta času pro oko diváka. Ale na druhou stranu, kdo sleduje florbal globálně, tak ví, co od jakých týmů nebo zápasů očekávat. A troufnu si říct, že jsou i stejně zajímavé, ne-li zajímavější než zápasy našeho A týmu mužů. Pochopitelně do rychlosti, tvrdosti a fintiček to bude mít daleko (jako každý sport, který by se srovnával ženy vs. Muži) ale spoustu hezkých gólů, zajímavých akcí nebo soubojů můžeme najít i u nás.

Jak dostat mladé holky k tak skvělému sportu jako je florbal?

To je jednoduché, pokud chceš patřit do smečky princezen, musíš hrát florbal v Třinci. Florbal je skvělý halový sport, není ani tak finančně náročný. Nezávislý na počasí nebo vybavení. Navíc teď se dá florbal plánovat i se školou, tím myslím do budoucna plánování erasmů a podobně. Velké množství turnajů, tím spojeného cestování, noví kamarádi apod.

Zase otázky prohodím, doporučila bys nám nějaký seriál, film, knihu, co jsi naposledy četla nebo viděla?

Umberto Eco – jméno růže ... pecka.

Moje poslední otázka, jak dlouho to ještě vidíš s aktivní kariérou?

:) 

Děkuji za rozhovor a přeju příjemný den.

Taky děkuji za rozhovor, vážím si toho.