Ahoj Jirko, začnu hodně zeširoka. Jak se stalo že si malý Jirka řekl, že by mohl hrát florbal?

Ahoj Filipe. Úplně první kontakt s florbalem jsem měl, přibližně když mi bylo 7. Můj taťka tehdy hrával MFL (městská florbalová liga) a občas mě s sebou vzal na nějaký ten zápas. K hraní jsem se dostal asi ve 3. třídě na základní škole, kdy mě přestával bavit hokej a chtěl jsem dál dělat nějaký sport a taťku napadl právě florbal.

Co tě na florbale přitahovalo nejvíce, když jsi začínal?

Asi to byla podobnost s hokejem. V té době jsme hodně chodili hrávat se spolužáky hokej na hřiště za Slezskou krčmou a většinou jsem si místo hokejky brával právě florbalku, protože mi to s tím šlo lépe.

Kdo tě nejvíce podporoval v začátcích a jakou roli hrála rodina?

Po celou dobu mě podporovala a podporuje nejvíc rodina. Jelikož pocházím ze sportovní rodiny, byl jsem vždy směřován k tomu, ať dělám nějaký sport. Největší díky patří určitě mojí mamce, protože ta se vždy snažila zajistit, abych měl vše, co potřebuji.

Bylo pro tebe těžké najit správnou rovnováhu mezi školou a florbalem?

Přiznám se, že tohle bylo docela dost časté téma u nás doma. Mamka mě vždycky vedla, že škola je přednější než mé záliby, ale já tohle vůbec nechtěl slyšet. Zároveň proto měla ale pochopení, a viděla, jak moc mě florbal baví. Naštěstí školu jsem vždy zvládal. Občas to sice drhlo, ale dalo se to v pohodě zvládnout.

Kdy jsi začal brát florbal vážněji, třeba s cílem dostat se do mužského týmu?

Neřekl bych, že byl pro mě cíl se dostat do mužského A-týmu. Byl to pro mě nějaký přirozený postup napříč kategoriemi, i když jsem vnímal, že je to ten největší a nejtěžší stupeň. Vždy jsem se chtěl neustále zlepšovat, být výrazný na hřišti a snažit se dělat rozdíl. Florbal jsem začal vnímat vážněji někdy v období přelomu starších žáků a dorostenců, kdy jsem se dostal do regionálních výběrů a viděl jsem, jak moc pozadu jsem oproti klukům z jiných klubů.

Jak jsi zvládl přesun z junioru do áčka?

Z mého pohledu to nebyl úplně přesun, protože možnost hrát za muže jsem dostal hned první rok co jsem byl junior, takže jsme spolu s dalšími spoluhráči nastupovali za juniory i muže. Každopádně ten herní, fyzický a taktický rozdíl jsem vnímal hodně.

Jde se bavit na úrovni Třince o florbalové kariéře?

Těžko říct. Myslím si, že něco už jsem tady “pár” let odehrál, takže by se asi dalo mluvit o nějaké kariéře.

Byl nějaký okamžik, kdy jsi zvažoval, že bys s florbalem skončil? Pokud ano, co tě motivovalo pokračovat?

Nikdy jsem asi neměl v hlavě myšlenku, že chtěl s florbalem skončit, ale dostal jsem se párkrát do situace, kdy jsem měl na florbal averzi a potřeboval si nějakým způsobem vyresetovat hlavu a najít zase ten důvod, proč pořád chci hrát.

Jak tě florbal změnil jako člověka? Co ti dal do osobního života?

Myslím si že, kdo dělá jakýkoliv týmový sport, tak se dostane mezi lidi, se kterými se vidí pravidelně a musí s nimi vycházet. Tím pádem člověk pochopí, jak se chovat k ostatním. Díky florbalu jsem také poznal velké množství lidí a vím, že mezi nimi je několik, na které se vždy můžu obrátit.

Jak bys popsal roli trenérů ve své kariéře? Měl jsi nějakého, který tě výrazně ovlivnil?

Myslím si, že každého sportovce trenér nějakým způsobem ovlivní. U mě zanechal největší stopu Honza Mieszek. Když mě trénoval, líbila se mi jeho náročnost na každého z nás. Dokázal nastavit pokaždé to pravé zrcadlo. Jsem rád, že teď můžu s ním hrát v mužích.

Pojďme se zaměřit na tvoje trenérské zkušenosti. Jak a kdy vznikla myšlenka založit Skilltajm+? Byl to tvůj nápad?

Myšlenka vznikla někdy minulý rok, tedy v roce 2023, kdy jsme se s Gorňasem (Dominik Gorný), bavili, jak bychom mohli posunout jeho individuální tréninky kondice a mě napadlo, že by se k tomu mohla přidat florbalová skill část, kde se zaměříme na věci, na které není při normálních trénincích čas. Takže jsme se toho chytli a začali vymýšlet, jak by to celé mohlo fungovat.

Jak bys stručně popsal hlavní cíle projektu Skilltajm+? Co chcete hráčům předat?

Chceme rozvíjet hráčské dovednosti na které nezbývá v klasických tréninkových jednotkách čas a také ukázat, jak na sobě můžou hráči a hráčky pracovat mimo jejich tréninky.

Jak dlouho trvalo, než jste projekt Skilltajm+ rozjeli od prvotního nápadu po první trénink?

Nějaká ta první organizace začala někdy uprostřed června tohoto roku a větší část jsme řešili až v srpnu.

Jak velký důraz kladete na individuální přístup k hráčům během tréninků? Máte čas věnovat se každému jednotlivci?

Jelikož máme nastavenou omezenou kapacitu na každý trénink, tak se dokážeme každému věnovat individuálně zvlášť. Myslím si, že postupem času, díky nasbírané zpětné vazbě od účastníků, se zvládneme zlepšit a dávat jim ještě lepší zpětnou vazbu.

Jak do vašich tréninku zapojujete moderní technologie, například video analýzu nebo jiné nástroje?

S videem pracujeme hodně. Každý florbalista ocení, když vidí, jak krásný gól dal, takže za mě je nutnost tyto věci využívat. Na videu si dokáže všimnou jednotlivých detailů, které pouhým okem nemusí jít vidět a díky tomu, můžeme na těchto věcech pracovat.

Jaký je proces přípravy na jednotlivé tréninky? Jak dlouho předem plánujete obsah a cvičení?

Koukneme se s Gorňasem, kdo daný víkend nehraje a probereme jaké téma bychom mohli s danou kategorií řešit.

Co tě osobně nejvíce naplňuje na práci v rámci Skilltajm+?

To, jak někteří účastníci jsou do florbalu blázni a jde na nich vidět, jak moc se chtějí zlepšovat.

V posledním okruhu trošku zabrousím do tvého soukromí, ať se o tobě čtenáři něco dozví. Za ženy hraje tvoje sestřenice, inspirujete se navzájem?

Myslím si, že ano. I když to nemusí být vidět, tak každý si můžeme od toho druhého něco vzít a přenést do své hry. Terka mi vždycky byla a také je oporou a jsme tu jeden pro druhého.

Trénujete někdy spolu, jak to probíhá?

Párkrát jsme spolu v hale byli, ale upřímně na to není moc čas.

Co děláš ve volném čase, když zrovna nejsi na hřišti nebo v hale?

Kdo mě sleduje na Instagramu, tak určitě ví, že jsem velký milovník cyklistiky a lyžování. Takže pokud mám tu možnost, snažím se trávit čas jakýmkoli sportem. Převážně teda cyklistikou, běháním nebo občas chodíme s Gorňasem do fitka. Tím, že je lyžování sezónní sport, tak těch příležitostí není moc, takže pokud je ta možnost, tak ji okamžitě využiji. Občas je to na úkor florbalu. Jinak trávím čas s rodinou a kamarády. Občas se podívám na nějaký ten seriál, film anebo pracuji.

Co ti dává největší radost v životě mimo florbal?

Řekl bych, že je to dobře strávený čas s rodinou nebo přáteli.

Co bys chtěl v životě dosáhnout mimo sportovní kariéru?

Ideálně bych chtěl pracovat, tak, aby to nebylo časově náročné. Rád bych dělal to, co mě baví a měl čas na svou rodinu, koníčky a přátele.

Otázky od čtenářů:

Kdo ze spoluhráčů tě nejvíce inspiroval a proč?

Řekl bych, že to je Filip Turoň. Kdysi, když mě trénoval v mladších a starších žácích, tak jsem ho s obdivem pozoroval, co umí s florbalkou. Teď jsem neskutečně rád, že s ním mohu hrát v jednom týmu.

Co považuješ za největší úspěch své kariéry?

Tohle je pro mě celkem těžký dotaz, protože sám nedokážu určit ten největší úspěch. Ale zařadil bych mezi ty top momenty: zlato v regionálních výběrech U15 a postup do Národní ligy.

Nelákalo tě trénovat i v klubu, když už trénuješ ve skilltajm?

Před 2 lety jsem jednu sezónu trénoval dorostenky a bylo to fajn. Občas nad tím přemýšlím, zda bych ještě nechtěl znovu začít trénovat. Jenže pak vidím, kolik času by trénování “ukouslo” z mého volného času, kterého už tak moc není. Takže teď asi ne.

Proč právě číslo 11?

Dobrá otázka… Kdysi jsem hrál s číslem 22, ale pokaždé, když jsem se díval na dres líbilo se mi čím dál, tím míň. Před první sezónou v mužích, jsem si musel vybrat číslo, jelikož 22 tehdy nosil Dominik Kupczak, a tak jsem přemýšlel jaké číslo vlastně budu nosit. Číslo 11 mě doprovází celým životem. Někdy je to docela dost komické, kde všude na toto číslo narazím. Takže asi z tohohle důvodu.

Jsi rád, že začala hrát i tvoje „ségra“?

Ano jsem.

Kde se vidíš za 5-10 let?

Nedokážu přesně říct, co budu dělat za týden, takže tenhle typ otázky není úplně pro mě. Ale vím, že chci žít život, kde budu spokojený a budu si ho užívat s těmi správnými lidmi okolo sebe. Ať už to bude tady v České republice nebo někde jinde, to ukáže čas.

Moje klasická poslední otázka, doporučil bys nám nějaký film, seriál, knihu nebo podcasty co jsi naposledy viděl, četl nebo slyšel?

Doporučil bych knihu s názvem Psychologie vítězství, sportovcům, co chtějí více porozumět své hlavě. I když jsem ji přečetl už dávno, čerpám z ní pořád. A také bych doporučil seriál Kaleidoscope. Seriál je unikátní v tom, že se každému zobrazí epizody v jiném pořadí.